„Heilpraktiker“ a jeho role v celostní a alternativní medicíně – německý přístup

V mezinárodních diskuzích se stále častěji objevuje pojem „Complementary  and Alternative Medicine“ – celostní a alternativní medicína.

V bývalém západním Německu klasickou přírodní léčbu stále častěji zahrnují do své léčby klasičtí lékaři (MUDr.) i státní kliniky. V roce 1995 existovalo 5 680 lékařů využívajících přírodní medicínu a v roce 2000 jich bylo již 10 746 (informace z oficiálních zpráv německého státního statistického úřadu). Stejně tak je tomu s homeopatií a akupunkturou. Tyto alternativní léčebné metody jsou lékaři plně akceptovány.

 

„Heilpraktiker“– Praktický lékař přírodní medicíny

Kromě klasických lékařů existují v SRN nedoktorské medicínské obory. Jedním z nich je „Heilpraktiker“Praktický lékař přírodní medicíny, neboli léčitel. Tito lékaři praktikují např. přírodní medicínu, homeopatii, ozónovou a kyslíkovou terapii mimo klasickou lékařskou praxi. Tato péče není ovšem hrazena z povinného zdravotního pojištění, ale pouze z privátního zdravotního pojištění. Pozn.: V SRN má každý občan možnost výběru mezi povinným zdravotním pojištěním a privátním zdravotním pojištěním.

„Heilpraktiker“ jsou sdružování v jednotlivých svazech, které jsou sdruženy do zastřešujícího národního německého svazu přírodních léčitelů. Tento lékařský obor vznikl v roce 1939. K dnešnímu datu skýtá 35 000 praktikujících lékařů přírodní medicíny. Převážně najdete tyto lékaře přírodní medicíny na území Bavorska, kde se přírodní medicína těší velké oblibě obyvatelstva. Nejméně je jich naopak na území bývalého Východního Německa, kde tuto tradici přerušil komunistický režim.

 

Každý Heilpraktiker musí projít náročnými státními zkouškami

K provozování léčby musí každý „Heilpraktiker“ obdržet povolení k výkonu povolání, které je vydáváno na základě úspěšně složené státní zkoušky. Zkoušejícími jsou tzv. „Amtsärzte“ – lékaři s úřední mocí. Tato zkouška se skládá z ústní a písemné části a jejím cílem je ověření, zda má uchazeč o tomto povolání vědomosti a dovednosti na požadované úrovni. Testované oblasti jsou anatomie, fyziologie, patofyziologie, diagnostika, výklad laboratorních testů, odběr krve, podávání injekcí, kontraindikace přírodní medicíny, rozpoznání akutních stavů životu nebezpečných ale i právní řád pro „Heilpraktiker“, hygiena, desinfekce, sterilizace a další. Provozování terapie a léčení bez tohoto povolení je trestné.

 

Možnosti vzdělávání pro praktické lékaře přírodní medicíny

Pokud má někdo o toto povolání zájem, má možnost ho studovat na odborných školách k tomu určených. Kvalita škol se značně liší a jsou i různě drahé. Důležité je ovšem vždy obstát u již zmiňované zkoušky, která není organizovaná školou samotnou, ale státem a prochází jí neuvěřitelně málo uchazečů. Tento rok pouhých 20%. Tím se udržuje vysoká kvalifikovanost tohoto povolání.